Práce ve výrobním sektoru: Dříve jistota, dnes nedostatek zájmu

Práce ve výrobním sektoru: Dříve jistota, dnes nedostatek zájmu

10 min čtení Autor: Jiří Svoboda

Práce ve výrobním sektoru, kdysi považovaná za stabilní a přitažlivou, se dnes potýká s nezájmem. Ačkoli firmy nabízejí atraktivní benefity, mladá generace i starší pracovníci se jí vyhýbají. Paradoxně pak Češi odcházejí za obdobnou prací do zahraničí.

Za dob socialismu byla práce na výrobních linkách považována za samozřejmost. Lidé ji často přijímali díky stabilnímu příjmu, možnostem stravování v podnikovém jídelně a šanci získat byt. Fyzická zdatnost byla postačující a téměř každý, kdo měl ruce a nohy, se touto cestou vydal. Celá profesní dráha byla nejen běžná, ale i zajištěná a považovaná za bezpečný pilíř ekonomiky.

Dnešní nabídky ve výrobních závodech často obsahují nejen lukrativní mzdu, ale také služební byt a řadu dalších výhod. Přesto zájem mezi Čechy zůstává minimální. Mladší generace o tuto profesi neprojevuje zájem a i starší pracovníci raději hledají alternativní kariérní cesty. Dříve vyhledávaná manuální práce se postupně ocitá na okraji zájmu.

Překvapivá proměna taxikářského řemesla: Jak se taxikáři stali podnikateli

Překvapivá proměna taxikářského řemesla: Jak se taxikáři stali podnikateli

Číst článek

V moderních výrobních halách se provádějí převážně méně složité činnosti. Vyrábějí se plastové díly, obalové materiály či součástky pro automobilový průmysl, elektroniku a dokonce i zvířecí krmiva. Ačkoli jsou některé výrobní linky částečně automatizované, zachovává se závislost na lidské práci. Zaměstnanci dohlíží na správný chod strojů, doplňují suroviny, kompletují a balí výrobky či je umisťují do přepravek a zároveň dbají na vizuální kontrolu kvality.

Nabídky operátorů výroby se dnes objevují ve všech krajích a motivují atraktivními platovými podmínkami – až 43 tisíc korun měsíčně, příspěvky na dopravu, denní zálohy, bezplatné ubytování a dokonce i benefity jako masáže či firemní posilovna. I přes tato lákavá ustanovení se však pozice téměř neobsazují. Zájem mají převážně cizinci či lidé v tíživé životní situaci, zatímco většina Čechů považuje manuální práci za nadměrně monotónní, fyzicky náročnou a neatraktivní. Třísměnný režim a opakující se procesy představují pro mnohé skutečnou noční můru.

Proč Japonci objevují kouzlo českých lázní a Luhačovic?

Proč Japonci objevují kouzlo českých lázní a Luhačovic?

Číst článek

Společnosti se snaží nalákat zaměstnance nabídnutím komplexního servisu. Po příjezdu je poskytnuto ubytování, možnost přesčasů, stabilní pracovní poměr a řada dalších výhod, od jazykových kurzů až po příspěvek na zubní péči. Přesto zůstává zájem o tyto pozice velmi nízký a zájemce musí být často přesvědčováni. Firmy obvykle nehledají odborníky s diplomem či s dlouholetou praxí, ale požadují pouze ukončené základní vzdělání, manuální zručnost, dobrý fyzický stav a ochotu pracovat ve směnném provozu, zpravidla ve dvou či třech směnách. V některých případech stačí základní orientace v práci s počítačem, zejména pokud jde o dohled nad automatizovanou linkou. Při některých pozicích je rovněž nutný dobrý zrak a cit pro detail, jelikož součástí úkolů je vizuální kontrola výrobků. I když zkušenost z výroby či práce ve skladu je vítána, zaměstnavatelé často nabídnou zaškolení naprostým začátečníkům.

Paradoxně, zatímco domácí trh trpí nedostatkem zájmu o výrobu, mnoho Čechů se vydává do zahraničí, kde vykonávají obdobnou práci v zemích jako Německo, Rakousko nebo Nizozemsko. Hlavní rozdíl spočívá ve vyšší mzdě, i když některé firmy v Česku nabízejí podmínky srovnatelné či dokonce nadstandardní benefity. Zdá se, že manuální práce u pásu si doma ztratila image důstojného zaměstnání, což nutí pracovní sílu hledat lepší příležitosti za hranicemi.

Související články