Práce ve výrobním sektoru: Dříve jistota, dnes nedostatek zájmu

Za dob socialismu byla práce na výrobních linkách považována za samozřejmost. Lidé ji často přijímali díky stabilnímu příjmu, možnostem stravování v podnikovém jídelně a šanci získat byt. Fyzická zdatnost byla postačující a téměř každý, kdo měl ruce a nohy, se touto cestou vydal. Celá profesní dráha byla nejen běžná, ale i zajištěná a považovaná za bezpečný pilíř ekonomiky.

Dnešní nabídky ve výrobních závodech často obsahují nejen lukrativní mzdu, ale také služební byt a řadu dalších výhod. Přesto zájem mezi Čechy zůstává minimální. Mladší generace o tuto profesi neprojevuje zájem a i starší pracovníci raději hledají alternativní kariérní cesty. Dříve vyhledávaná manuální práce se postupně ocitá na okraji zájmu.

Překvapivá proměna taxikářského řemesla: Jak se taxikáři stali podnikateli

Číst článek

V moderních výrobních halách se provádějí převážně méně složité činnosti. Vyrábějí se plastové díly, obalové materiály či součástky pro automobilový průmysl, elektroniku a dokonce i zvířecí krmiva. Ačkoli jsou některé výrobní linky částečně automatizované, zachovává se závislost na lidské práci. Zaměstnanci dohlíží na správný chod strojů, doplňují suroviny, kompletují a balí výrobky či je umisťují do přepravek a zároveň dbají na vizuální kontrolu kvality.

Nabídky operátorů výroby se dnes objevují ve všech krajích a motivují atraktivními platovými podmínkami – až 43 tisíc korun měsíčně, příspěvky na dopravu, denní zálohy, bezplatné ubytování a dokonce i benefity jako masáže či firemní posilovna. I přes tato lákavá ustanovení se však pozice téměř neobsazují. Zájem mají převážně cizinci či lidé v tíživé životní situaci, zatímco většina Čechů považuje manuální práci za nadměrně monotónní, fyzicky náročnou a neatraktivní. Třísměnný režim a opakující se procesy představují pro mnohé skutečnou noční můru.

Proč Japonci objevují kouzlo českých lázní a Luhačovic?

Číst článek

Společnosti se snaží nalákat zaměstnance nabídnutím komplexního servisu. Po příjezdu je poskytnuto ubytování, možnost přesčasů, stabilní pracovní poměr a řada dalších výhod, od jazykových kurzů až po příspěvek na zubní péči. Přesto zůstává zájem o tyto pozice velmi nízký a zájemce musí být často přesvědčováni. Firmy obvykle nehledají odborníky s diplomem či s dlouholetou praxí, ale požadují pouze ukončené základní vzdělání, manuální zručnost, dobrý fyzický stav a ochotu pracovat ve směnném provozu, zpravidla ve dvou či třech směnách. V některých případech stačí základní orientace v práci s počítačem, zejména pokud jde o dohled nad automatizovanou linkou. Při některých pozicích je rovněž nutný dobrý zrak a cit pro detail, jelikož součástí úkolů je vizuální kontrola výrobků. I když zkušenost z výroby či práce ve skladu je vítána, zaměstnavatelé často nabídnou zaškolení naprostým začátečníkům.

Paradoxně, zatímco domácí trh trpí nedostatkem zájmu o výrobu, mnoho Čechů se vydává do zahraničí, kde vykonávají obdobnou práci v zemích jako Německo, Rakousko nebo Nizozemsko. Hlavní rozdíl spočívá ve vyšší mzdě, i když některé firmy v Česku nabízejí podmínky srovnatelné či dokonce nadstandardní benefity. Zdá se, že manuální práce u pásu si doma ztratila image důstojného zaměstnání, což nutí pracovní sílu hledat lepší příležitosti za hranicemi.