Myslivecké předpisy a jejich nečekané následky

Když pes během honitby překročí stanovená pravidla, majitel se může ocitnout nejen před smutnou ztrátou domácího mazlíčka, ale i před značnými finančními sankcemi. Místo omluvy nebo potrestání viníka může dorazit dopis s pokutou až ve výši 30 000 Kč. Tato skutečnost, ač zní jako absurdní právní klička, se již bohužel stává realitou.

Podle platné legislativy se i domácí zvíře může stát "škodnou" silou, pokud se v honitbě pohybuje bez odpovídajícího dozoru. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., konkrétně § 10 odst. 1 písm. a), ukládá, aby každý majitel vynaložil veškeré úsilí, aby zabránil rušení zvěře. Tento předpis nečiní rozdíl mezi různými plemeny – i zdánlivě nevinně pobíhající labrador může představovat potenciální nebezpečí pro divočinu.

Jak Škoda Superb získala srdce Evropy: Příběh elegance a inovace z první republiky

Číst článek

Na základě ustanovení § 14 téhož zákona má myslivec oprávnění zasáhnout a usmrtit psa v případě, že se zvíře nachází do vzdálenosti 200 metrů od zvěře a zjevně ji pronásleduje. Nejde tak nutně o agresivní útok, ale o situaci, kdy pes svou činností narušuje klid přirozeného prostředí, byť pouze při objevné procházce.

Incident, kdy myslivec zastřelil psa během honitby, ukazuje, že osud majitele nemusí skončit pouze zármutkem nad ztrátou mazlíčka. Pokud se prokáže, že pes pobíhal bez vodítka, může úřad nařídit pokutu až do výše 30 000 Kč. V jednom medializovaném případě majitel trval na tom, že měl zvíře pod kontrolou, zatímco myslivec hájil tvrzení, že pes pronásleduje srnku. Přestože se svědectví lišila, rozhodující byla domněnka o rušení zvěře, což vedlo k uložení pokuty.

Kvíz: Deset slov, kterým dnes mládež nerozumí

Číst článek

Případy porušování pravidel v honitbě nejsou ojedinělé. Česká myslivecká jednota uvádí, že každoročně dochází k desítkám situací, kdy pes, putujíc volně po přírodě, naruší místní ekosystém. Ačkoliv se mnozí domnívají, že volná procházka bez vodítka je přípustná, skutečnost je taková, že honitba není dostatečně vyznačena a běžný občan často ani netuší, že se nachází na území, kde se jeho mazlíček stává nežádoucím narušitelem přírody.

Zákon tak v podstatě poskytuje myslivcům značnou moc při ochraně zvěře. Pokud mají oprávněné podezření, že pes ruší přirozený chov zvěře, mohou bez dalšího váhání zasáhnout. Výklad pojmu "rušení zvěře" není jednoznačný a je ponechán subjektivnímu posouzení – co pro někoho může znamenat neškodná procházka, pro jiného se může jevit jako hon za srnkou. V rozhodujícím okamžiku má slovo myslivec a jeho výpověď je pro správní orgány klíčová, což může znamenat finanční postih pro majitele, a to i přes upřímnou lítost nad ztrátou zvířete.

Situace se stává ještě komplikovanější, pokud pes opustí vodítko a vydá se do přírody ve víře, že postačí jeho instinkt. V takovém případě se totiž může stát, že nejen pes "umírá" za své prohřešky vůči přírodě, ale také majitel nese následky v podobě tvrdě uložené pokuty. Právní poradenství shodně stanoví, že vstup do honitby se psem bez vodítka představuje přestupek bez výjimek – a ať už jde o přátelské plemeno nebo jen roztomilé oči, zákon nadále zůstává neústupný.

Tento případ opět poukazuje na nutnost pečlivě dbát na dodržování pravidel během vodění psů v přírodě, jelikož subjektivní výklad situace může mít závažné a finančně náročné důsledky pro majitele.