Píše se rok 1492 a Kryštof Kolumbus se chystá „objevit“ Ameriku, což je událost, která navždy změnila běh dějin. Co kdybychom vám ale řekli, že v době, kdy Kolumbus teprve plánoval svou cestu, už Nový svět dávno znal své první evropské návštěvníky? Nešlo o žádné španělské dobyvatele, nýbrž o zarostlé severské mořeplavce, kteří k břehům dnešní Kanady dopluli o neuvěřitelných pět set let dříve.
Tato skutečnost, dlouho považovaná za pouhou ságu nebo legendu, se dnes stala pevně zakořeněným historickým faktem. Znamená to, že naše chápání „objevení“ Ameriky potřebuje zásadní revizi, a zároveň otevírá fascinující okno do neuvěřitelné odvahy a navigačních schopností Vikingů. Jak se jim to vůbec podařilo a proč jejich přítomnost upadla v zapomnění?
Překvapivý objev, který přepsal dějiny
Po staletí byly příběhy o vikingských cestách do země zvané Vinland považovány spíše za báječné vyprávění, součást severské mytologie, než za skutečné historické události. Ságy o Gróňanech a Sága o Eriku Rudém líčily dobrodružství Leifa Eriksona a jeho následovníků, kteří se vydali na západ z Grónska a objevili zemi hojnosti s divokými hrozny a bohatými lesy. Historici a archeologové však dlouho marně hledali jakýkoli hmatatelný důkaz, který by tyto eposy potvrdil.
Skepticismus byl na místě, neboť Atlantik představoval i pro moderní lodě obrovskou výzvu, natož pro plavidla z počátku druhého tisíciletí. Nicméně, v polovině 20. století se začaly dít věci. Právě tehdy se manželé Helge a Anne Stine Ingstadovi, norští archeologové, rozhodli jít po stopách starých ság a zaměřili své pátrání na severovýchodní pobřeží Severní Ameriky.
Jejich vytrvalost a intuice nakonec vedly k jednomu z nejvýznamnějších archeologických objevů 20. století, který definitivně přepsal úvodní kapitoly americké historie. Dějiny se zkrátka musely přepsat, a to o několik stovek let zpět.
L'Anse aux Meadows: Nezaměnitelný důkaz vikingské přítomnosti
V 60. letech 20. století se na odlehlém cípu Newfoundlandu, v místě zvaném L'Anse aux Meadows, podařil Helgeovi a Anne Stine Ingstadovým průlomový objev. Našli zde pozůstatky osmi budov, které se nápadně podobaly vikingským dlouhým domům, dílnám a kovárnám, známým z Grónska a Islandu. Byl to první a dosud jediný archeologicky potvrzený důkaz vikingské přítomnosti v Severní Americe mimo Grónsko, jak uvádí Wikipedia.
Mezi nálezy patřily také vikingské artefakty, jako je bronzová spona, přadénko příze a železné nýty, které byly pro severskou kulturu typické a které domorodé obyvatelstvo Severní Ameriky neznalo. Co je ovšem nejdůležitější, radiokarbonová analýza letokruhů stromů, publikovaná v roce 2021, přesně určila rok vikingské aktivity v L'Anse aux Meadows na 1021 n. l. To nám dává konkrétní datum, které je o téměř pět století dřívější než Kolumbovo přistání.
Sídliště v L'Anse aux Meadows pravděpodobně nesloužilo jako trvalá kolonie, nýbrž jako základna pro průzkum okolní krajiny, opravy lodí a především pro získávání dřeva. Grónští Vikingové měli totiž dřeva kritický nedostatek, a úrodný Vinland, plný lesů, představoval pro ně neocenitelný zdroj. Dnes je L'Anse aux Meadows zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, což jen podtrhuje jeho historický význam a jedinečnost (UNESCO World Heritage Centre).
Radiokarbonová analýza letokruhů určila rok vikingské aktivity v L'Anse aux Meadows na 1021 n. l., čímž definitivně potvrdila jejich přítomnost v Americe pět století před Kolumbem.
Cesta přes Atlantik: Jak se Vikingové dostali do Nového světa
Jak se vlastně Vikingové dostali do Severní Ameriky? Jejich cesta nebyla náhodná, ale představovala vyvrcholení staletí trvající expanze na západ. Z domovské Skandinávie se nejprve usadili na Islandu, poté v Grónsku, které objevil Erik Rudý. Právě z Grónska, nejzápadnějšího vikingského osídlení, se pak odvážlivci vydali ještě dál na západ, poháněni zvědavostí a touhou po nových zdrojích.
Norské ságy, zejména Sága o Gróňanech a Sága o Eriku Rudém, popisují cesty do země zvané Vinland. Tyto texty sice nejsou historicky naprosto přesné a obsahují i mytické prvky, nicméně poskytují cenný vhled do vikingského myšlení a jejich schopností. Popisují, jak Leif Erikson, syn Erika Rudého, objevil zemi plnou dřeva a divokých hroznů, kterou nazval Vinland, tedy „Země vína“.
Vikingové byli mistři mořeplavci. Jejich lodě, ať už rychlé dlouhé lodě pro válečné výpravy, nebo robustnější obchodní lodě zvané knarry, byly schopné plavby na otevřeném moři. Využívali slunce, hvězdy a znalosti mořských proudů a migrace ptáků k navigaci. Jejich plavba přes severní Atlantik, i když postupná (Island, Grónsko, Newfoundland), byla na svou dobu skutečně úctyhodným výkonem, který svědčí o jejich technických dovednostech a bezmezné odvaze.
Život na Vinlandu a záhada jejich odchodu
Představte si tu scénu: po týdnech na rozbouřeném Atlantiku, mezi ledovými krami a mlhou, se před vámi vynoří zelená země plná stromů, s bobulemi a zvěří. Pro Vikingy, zvyklé na drsné grónské podmínky, musel být Vinland doslova rájem. Zdejší osídlení, L'Anse aux Meadows, sloužilo jako strategická základna, nikoli jako místo pro trvalé osídlení rodin, alespoň ne v masovém měřítku. Byla to spíše výzkumná stanice, kde se opravovaly lodě, zpracovávalo dřevo a připravovaly expedice do vnitrozemí.
Ovšem život v Novém světě nebyl bez výzev. Ságy líčí setkání s místními domorodými obyvateli, které Vikingové nazývali Skraelings. Tyto interakce byly často nepřátelské a vedly k ozbrojeným střetům. Vikingové, ačkoliv vynikající válečníci, byli v obrovské početní nevýhodě a daleko od domova.
Dalším faktorem byl logistický problém. Dlouhá a nebezpečná cesta z Grónska, a ještě dál ze Skandinávie, ztěžovala udržení trvalé zásobovací linky. Absence silné ekonomické motivace, jako bylo například hledání drahých kovů, která později přitáhla španělské dobyvatele, rovněž nepomohla. Vikingové zkrátka neměli dostatečný důvod k tomu, aby se v Vinlandu trvale usadili a vybudovali prosperující kolonii.
Záhadou zůstává přesný důvod jejich odchodu, nicméně kombinace nepřátelských vztahů s domorodci, logistických potíží a pravděpodobně i drsnějšího klimatu, než se původně předpokládalo, vedla k tomu, že vikingská přítomnost v Americe skončila po pouhých několika letech. Zanechali po sobě sice jen skromné, ale o to významnější stopy, které nám dodnes vypráví příběh o neobyčejné době a lidech.
Vikingové skutečně dopluli do Severní Ameriky pět století před Kolumbem, a přestože jejich přítomnost byla krátká a nezanechala trvalé osídlení, jejich odvaha a navigační schopnosti navždy přepsaly dějiny objevování.
