Čtvrtého prosince roku 1872, uprostřed rozlehlého Atlantického oceánu, se naskytl pohled, který se navždy zapsal do námořních análů jako jedna z největších nevyřešených záhad lidstva. Kanadská brigantina Dei Gratia zahlédla na obzoru plavidlo, které se zdálo být v nesnázích – brigantinu Mary Celeste, která se vlekla pod částečnými plachtami, ale bez zjevného řízení.
Když se posádka Dei Gratia přiblížila, zjistila něco skutečně mrazivého: loď byla opuštěná. Byla sice rozcuchaná, plachty roztřepené a na palubě se povalovaly lana, ovšem Mary Celeste byla plně plavbyschopná. Přesto na ní nebyla ani živá duše, žádný z deseti lidí, kteří měli být na palubě. Co se s nimi stalo, zůstává hádankou dodnes, a právě to činí příběh Mary Celeste tak poutavým.
Loď duchů na obzoru: Příběh Mary Celeste
Představte si tu scénu: kapitán David Morehouse z Dei Gratia si všiml, že plavidlo, které zdánlivě míří na Gibraltar, se pohybuje podivně, jakoby driftovalo. Po dvou hodinách, kdy se jim nedařilo navázat kontakt, vyslal kapitán svého prvního důstojníka Olivera Deveaua s malým člunem, aby loď prozkoumal. To, co Deveau objevil, překonalo veškerou představivost.
Na palubě Mary Celeste panovalo zvláštní ticho. Nebyla tam ani stopa po boji, žádné známky násilí, ani náznak, že by se loď potápěla. Kuchyňské náčiní leželo na svém místě, osobní věci posádky byly nedotčené a v kajutách kapitána Benjamina Briggse, jeho manželky Sarah a jejich dvouleté dcery Sophie, panoval až podivný pořádek. Bylo to, jako by se deset lidí prostě vypařilo do vzduchu.
Mary Celeste byla americká obchodní brigantina, která vyplula z New Yorku 7. listopadu 1872 s nákladem 1 701 sudů průmyslového alkoholu směřujícího do Janova. Na palubě bylo kromě kapitána a jeho rodiny také sedm zkušených členů posádky. Poslední záznam v lodním deníku byl datován 25. listopadu 1872 a umisťoval loď přibližně šest námořních mil od Azorských ostrovů. Od té doby jako by se po nich slehla zem.
Záhadný nález: Co přesně chybělo a co zůstalo
Důkladná prohlídka opuštěné lodi odhalila několik klíčových detailů, které jen prohloubily záhadu. Nejnápadnější bylo, že zmizel záchranný člun (tzv. yawl), který byl obvykle uskladněn na zádi. To naznačovalo, že posádka opustila loď úmyslně, nejspíše v domnění, že je v ohrožení. Spolu se člunem zmizely i kapitánovy navigační přístroje, jako byl sextant, a co je nejpodstatnější, lodní dokumenty, včetně rejstříku lodi.
Přestože chyběly tyto zásadní předměty, zbytek lodi byl v podivuhodném stavu. Náklad alkoholu byl většinou neporušený, ačkoliv devět sudů bylo později nalezeno prázdných. Zásoby jídla a pitné vody na palubě byly dostatečné na několik měsíců plavby. Osobní věci posádky a kapitána, od šatstva po cennosti, zůstaly nedotčené. Někdo by čekal známky pirátství nebo vzpoury, ale nic takového se nenašlo – jen prázdná loď s dostatkem zásob a téměř intaktním nákladem.
Loď, která byla plně plavbyschopná, s dostatkem zásob a nedotčenými osobními věcmi, byla nalezena v Atlantiku zcela opuštěná.
Všechny tyto detaily vedly vyšetřovatele k závěru, že posádka Mary Celeste musela opustit loď z nějakého akutního a naléhavého důvodu, který se nikdy nepotvrdil. Proč by jinak nechávali za sebou své majetky a bezpečí relativně nepoškozené lodi?
Teorie, které se snaží vysvětlit nevysvětlitelné
Od roku 1872 se objevila celá řada teorií, které se snaží vysvětlit zmizení posádky Mary Celeste, ovšem žádná z nich nepřináší stoprocentní odpověď. Jednou z nejoblíbenějších a nejvíce diskutovaných je teorie exploze alkoholových výparů. Náklad průmyslového alkoholu byl v dřevěných sudech a je možné, že z některých sudů unikal alkohol, který se vypařoval a hromadil v podpalubí. Hypotetický malý výbuch, který by ale nezanechal viditelné stopy poškození, mohl posádku vyděsit natolik, že se rozhodla loď opustit na záchranném člunu, v domnění, že je ohrožena.
Další silnou teorií je mylná domněnka potápění lodi. Někteří historici naznačují, že posádka mohla mít pocit, že se loď potápí kvůli vadným pumpám nebo chybné měřicí tyči, která jim ukazovala více vody v podpalubí, než tam ve skutečnosti bylo. V panice mohli vstoupit do záchranného člunu a uvázat se k lodi s dlouhým lanem, čekajíce, až nebezpečí pomine. Nicméně, loď se mohla mezitím vlivem proudů a větru odtrhnout, zanechávaje posádku ztracenou na moři.
Spekuluje se také o silné vodní smršti nebo jiné extrémní povětrnostní události. Taková událost by mohla loď dočasně zaplavit nebo s ní silně otřást, což by vyvolalo pocit bezprostředního nebezpečí a vedlo k okamžitému opuštění. Podobně jako u teorie s mylnou domněnkou, i zde by mohlo dojít k tragickému oddělení záchranného člunu od plavidla. Pirátství nebo vzpoura byly většinou vyloučeny kvůli absenci jakýchkoli známek násilí nebo krádeže cenností na palubě, jak uvádí například Smithsonian Magazine.
Proč záhada Mary Celeste stále fascinuje svět
Případ Mary Celeste získal celosvětovou proslulost nejen kvůli své nevyřešenosti, ale také díky mistrnému peru Arthura Conana Doyla. V roce 1884 Doyle napsal fiktivní povídku „J. Habakuk Jephson's Statement“, která sice příběh zveličovala a dokonce nesprávně pojmenovala loď jako „Marie Celeste“, ovšem právě tato fikce upevnila příběh v populární kultuře. Lidé po celém světě začali znát tuto „loď duchů“ a její záhadu, která se tak stala symbolem nevyřešených námořních tajemství.
Ať už se stalo cokoli, absence jakéhokoli hmatatelného důkazu, těla nebo zprávy od posádky znamená, že pravda o tom, co se stalo na palubě Mary Celeste, se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Právě tato nejistota, prázdné místo v historii, nutí lidi přemýšlet a vytvářet si vlastní scénáře. Příběh se tak stal zrcadlem lidské představivosti a nekonečné fascinace neznámým, což je ostatně vlastní mnoha podobným událostem.
Záhada Mary Celeste nám připomíná, jak malí jsme tváří v tvář obrovské síle oceánu a jak rychle se může osud zvrhnout, zanechávajíc za sebou jen otázky a tiché, prázdné paluby, které dodnes vyprávějí svůj příběh.
