Představte si město, které nejen toleruje, ale přímo uctívá muže, jenž se prohlásil za císaře Spojených států a rozpustil Kongres. Zní to jako scéna z bláznivé komedie, ale přesně taková je skutečnost z 19. století, kdy San Francisco přijalo za svého vládce Joshuu Abrahama Nortona. Jak je možné, že tento excentrický muž získal takovou úctu a stal se legendou města?
Jeho příběh je fascinující ukázkou lidské výstřednosti, ale i tolerance a humoru. San Francisco v době zlaté horečky bylo místem, kde se snoubila touha po bohatství s nekonvenčním duchem. Právě do tohoto kotle zapadl muž, který se nebál myslet mimo zažité konvence a svým způsobem obohatil životy tisíců lidí. Pojďme se ponořit do života samozvaného monarchy, který dodnes inspiruje a baví.
Kdo byl Joshua Norton a jak se stal císařem?
Než se Joshua Abraham Norton stal „císařem Spojených států“, byl úspěšným, byť poněkud smolařským, obchodníkem. Do San Francisca přišel v roce 1849 z Jižní Afriky s jměním, které zhodnotil v nemovitostech a komoditách. Měl pověst charismatického a ctižádostivého podnikatele, který se nebál riskovat. Jeho osud se však dramaticky změnil v roce 1857, kdy se pokusil ovládnout trh s rýží.
Norton vsadil vše na dovoz rýže z Peru, doufaje v prudký nárůst ceny. Místo toho se na trh dostaly další dodávky, což cenu srazilo na dno. Následné soudní spory ho připravily o celé jmění a zanechaly ho v bankrotu. Právě tato finanční katastrofa a pravděpodobná psychická újma, kterou utrpěl, ho v září 1859 dohnaly k nečekanému kroku: prohlásil se za „císaře Spojených států“.
Od té chvíle se jeho život změnil v permanentní divadelní představení. Joshua Norton si k titulu císaře později v roce 1866 přidal i sekundární titul „ochránce Mexika“, což jen podtrhovalo jeho velkolepé, avšak zcela neformální, ambice. Jeho císařství sice nemělo žádnou reálnou moc, ale v myslích obyvatel San Francisca se stalo neodmyslitelnou součástí města.
Proč San Francisco přijalo svého excentrického vládce?
Tato otázka je klíčová pro pochopení fenoménu císaře Nortona. Proč město s takovou úctou přijalo muže, který postrádal jakoukoli formální autoritu a byl mnoha lidmi považován za excentrického, ne-li duševně nemocného? Odpověď leží v unikátní atmosféře San Francisca 19. století – města, které se rodilo z chaosu zlaté horečky a bylo plné dobrodruhů, snílků a nekonvenčních postav.
San Francisco bylo a do jisté míry stále je městem, které si cení originality a svobody. Císař Norton, se svou vojenskou uniformou, kloboukem s pavím peřím a hůlkou, se stal jeho živým maskotem. Lidé ho vídali denně při „inspekci“ ulic, při které se ptal na městské záležitosti a vítal se s občany. Nepředstavoval hrozbu, spíše jakousi laskavou a důstojnou kuriozitu.
„Navzdory absenci formální moci a tomu, že ho někteří považovali za excentrického nebo duševně nemocného, obyvatelé San Francisca ho z velké části přijali a respektovali jeho samozvaný status.“
Místní podniky, od restaurací až po tramvaje, s úsměvem přijímaly jeho vlastní měnu, takzvaný „Nortonův scrip“, který ačkoliv neměl žádnou státní garanci, byl pro mnohé sběratelskou raritou a symbolem sounáležitosti. I policisté mu prokazovali úctu salutováním, což jen upevňovalo jeho postavení v očích veřejnosti. Norton si získal srdce města svou neškodnou důstojností a tím, že vnesl do každodenního života trochu rozmaru a mystiky. Jak uvádí FoundSF, stal se milovanou turistickou atrakcí a neoddělitelnou součástí městské identity.
Císařovy výstřední, ale překvapivě prozíravé dekrety
Nortonova vláda se sice opírala jen o jeho vlastní přesvědčení, ale jeho „císařské dekrety“ byly často překvapivě smysluplné a někdy dokonce vizionářské. Prvním z nich bylo v říjnu 1859 zrušení Kongresu Spojených států, protože podle něj „bránil řádnému fungování vlády“. Později, v srpnu 1869, šel ještě dál a rozpustil i Demokratickou a Republikánskou stranu, což naznačovalo jeho nelibost s tehdejší politickou polarizací.
Tyto dekrety byly samozřejmě ignorovány Washingtonem, ale v San Franciscu se staly předmětem vtipů a občas i vážných diskusí. Norton se však nespokojil jen s politickými prohlášeními. Vydal dekrety nařizující vyčištění ulic, zákaz používání slova „Frisco“ (což považoval za urážku) a dokonce nařídil stavbu visutého mostu a tunelu, které by propojily San Francisco a Oakland.
Je neuvěřitelné, že jeho vize se stala skutečností o desítky let později, s výstavbou mostu Bay Bridge a transbay tunelu BART. Císař tak předběhl svou dobu, a to bez jakékoli inženýrské či politické moci. Jeho dekrety tak nebyly jen výplodem šílenství, ale často odrážely touhu po zlepšení a pokroku, kterou sdíleli mnozí obyvatelé města. Jak píše San Francisco Chronicle, jeho prozíravost v některých oblastech je dodnes předmětem úžasu.
Odkaz muže, který rozpustil USA
Život císaře Nortona byl naplněn důstojností, kterou si sám propůjčil. Navzdory finanční nouzi, ve které žil, si udržoval respekt a lásku obyvatel San Francisca. Jeho každodenní procházky městem, při nichž kontroloval stav ulic, budov a veřejného pořádku, se staly neodmyslitelnou součástí života města. Nebyl jen bláznem, byl symbolem svobodomyslnosti a odporu vůči konvencím.
Když Joshua Norton v lednu 1880 zemřel na ulici, tisíce lidí se přišly s ním rozloučit. Jeho pohřeb byl obrovskou událostí, které se zúčastnily desetitisíce San Franciscanů. Tato masová účast svědčila o hluboké náklonnosti a úctě, kterou k němu město chovalo. Nebyl pohřben jako excentrik, ale jako milovaný občan, který vdechl městu kus své jedinečné duše.
Příběh císaře Nortona je připomínkou, že skutečná moc a vliv nemusí vždy pocházet z formálních titulů nebo bohatství, ale mohou se zrodit z lidské představivosti a schopnosti inspirovat ostatní. Jeho odkaz žije dál v anekdotách, literatuře a především v duchu San Francisca, které si dodnes cení originality a přijímá ty, kteří se odvažují být jiní.
