Trabant: z vysmívaného auta sběratelskou legendou

Trabant, ikonický dvoutaktní automobil z východoněmeckého Zwickau, se pro mnohé stal synonymem nedostatku, improvizace a nekonečného čekání. I když byl při svém představení moderním a tehdy revolučním řešením, s postupem let se stal terčem posměšků, přezdívek a frustrace mnoha řidičů. Trabant si získal pověst 'černého Petra' socialismu. Řidič nikdy nevěděl, zda se mu do cesty postaví padání pedálu, nebo zda se vítr nedostane i za volant.

První Trabant vyjel z výrobní linky ve Zwickau 7. listopadu 1957, symbolicky právě na výročí bolševické revoluce. Východoněmecký režim tehdy usiloval o zajištění dostupného vozu pro pracující třídu a současně čelil vážnému nedostatku plechu. Výsledkem byl automobil s karoserií vyrobenou z duroplastu, směsi bavlněných vláken a syntetické pryskyřice.

Proč Japonci objevují kouzlo českých lázní a Luhačovic?

Číst článek

Přestože se dnes může zdát tato konstrukce až komická, představovala v té době chytré řešení. Plastová karoserie nejenže nehořela, ale díky své nízké hmotnosti kompenzovala slabší výkon dvoutaktního motoru o objemu 500 a později 600 cm³ s maximálním výkonem až 26 koní. Mezi další inovace patřily například standardní bezdušové pneumatiky, elektrický ostřikovač a cyklovací systém stěračů.

V Československu se Trabant stal snem mnoha rodin, avšak jeho pořízení nebylo žádnou samozřejmostí. Na vůz se psaly objednávkové listiny, často s čekací dobou i až 12 let. Zájemce musel složit zálohu a doufat, že se jeho jméno objeví v pořadníku. V 60. letech se cena pohybovala mezi 27 až 35 tisíci korunami. V následujících letech byla nabídka širší, ale Trabant si udržel status nejdostupnější varianty, přičemž objednávkové listiny zůstávaly běžnou praxí.

Překvapivá proměna taxikářského řemesla: Jak se taxikáři stali podnikateli

Číst článek

Trabant se vyznačoval jednoduchostí, nízkými náklady na údržbu a snadnou opravitelností. Jeho motor bylo možné vyměnit přímo na ulici. Palivo se míchalo s olejem v poměru 1:33 a spotřeba činila přibližně 8,5 litru na 100 km. Namísto klasického kastlíku sloužila palubní deska jako úložný prostor pro drobnosti, ruční pumpování ostřikovače bylo samozřejmostí a měření paliva probíhalo pomocí měrky.

Jízdní vlastnosti Trabantu si získaly pověst žihadla. Zrychlení z nuly na 100 km/h trvalo přibližně 24 sekund, ale při plném zatížení a dopravě zavazadel dosahoval motor svých limitů, což vedlo ke snížení životnosti vozu. Časté opravy, jako zadřený motor, uvolněné pedály či kymácení volantu, byly u Trabantu na denním pořádku. Přesto se stal spolehlivým společníkem a jeho jednoduchost umožňovala opravy prakticky 'na koleni'.

Zatímco v západní Evropě už od 60. let vozy tohoto typu ztratily na atraktivitě, v zemích RVHP si Trabant udržoval stále vysokou popularitu. V Československu představoval nejdostupnější variantu. V roce 1974 se cena sedanu pohybovala kolem 35 500 korun a kombi bylo k mání za 38 500 korun. Do roku 1973 vyjel z linek již miliontý Trabant a do ČSSR dorazil stotisící kus. Celkově se vyrobilo více než tři miliony vozů.

Ve 80. letech začal Trabant zastarávat vzhledem k sílící konkurenci západních výrobců. Pokusy o modernizaci přišly v roce 1988, kdy byl automobil vybaven čtyřtaktním motorem z Volkswagenu Polo. Po pádu Berlínské zdi přišlo masivní vymítání Trabantů a poslední vůz opustil výrobní linku 30. dubna 1991. Dnes se však Trabant stává sběratelskou legendou, renovované Trabanty jsou žádanými veterány a jejich cena stoupá.